ZE SBÍRKY SKUPINY PPF
JOSEF SUDEK
JAN SVOBODA
KOMPARACE II
1. 7.—30. 8. 2015

kurátoři | Zdeněk Kirschner a Pavel Vančát
svolení k instalaci | Stanislav Kolíbal
dokumentační fotografie | Jiří Poláček (Roudnice), Tono Stano (Sudkův ateliér), Iren Stehli (byt Jana Svobody)

„A to byl počátek podivného vztahu. Protože z nás nemohli být přátelé. Bál jsem se ho a byl mnohem starší. Šokovalo ho, že toho o něm a o jeho práci tolik vím. A dával jsem mu velice ošidné otázky. Říkával, „Na takové věci se ani neptej, nebo špatně skončíš“.“ Jan Svoboda v rozhovoru s Libou Taylor, British Journal of Photography, 18. června 1982, str. 646–649.

Musím přiznat, že k této výstavě mě vlastně dovedla lenost a sebestřednost. Když jsem byl osloven, abych se ujal tradičního „sudkovského“ letního termínu v Ateliéru Josefa Sudka, začal mi v myšlenkách rezonovat Sudek především v roli velkého vzoru fotografa Jana Svobody. Sudkovu tvorbu jsem si chtěl ve srovnání se Svobodou osahat tak jako tak, jen to bohužel již dávno učinili jiní. Prišlo mi tedy nakonec nejvhodnější to prostě a jednoduše připomenout.

Když Jan Svoboda v roce 1983 opouštěl po vzájemně ohleduplné dohodě (a po dvanácti letech rostoucích problémů a únavy) místo fotografa Uměleckoprůmyslového muzea, dostalo se mu (pro v podstatě technického zaměstance) zvláštního uznání: muzeum mu ve spřátelené Galerii výtvarného umění v Roudnici nad Labem uspořádalo komparační výstavu s jeho odvěkým vzorem, která Svobodu vlastně oficiálně korunovala na Sudkova nástupce. Vlídný vyhazov s oficiálními poctami byl vyjádřením dvojaké role Svobody vůči muzeu i na poli českého umění: na jedné straně trpěný svéhlavý bohém, na druhé straně politováníhodný skrytý génius.

Výstavu Sudek / Svoboda. Komparace I připravil tehdejší kurátor fotografie Uměleckoprůmyslového muzea Zdeněk Kirschner, netradičně konfrontační, až typograficky pojatou instalaci s použitím kovových tyčí navrhl Svobodův souputník Stanislav Kolíbal. Výstava byla počátkem poslední etapy Svobodova života i tvorby, kdy se občasně znovu vracel k fotografování, ale zdravotní a existeční potíže jej neustále srážely až k předčasnému konci.

Tato miniaturní volná replika dávné výstavy, tententokrát konstruovaná ze Sudkových a Svobodových děl ve sbírce PPF a dokumentárních fotografií přátel a pamětníků, je připomínkou dvou stěžejních autorů české fotografie a snahou znovu načrtnout, snad s větším odstupem a nadhledem, siločáry jejich příbuzenství a vlivů.

Pavel Vančát, červen 2015 

Galerie (5)

Komentáře

PŘIDAT KOMENTÁŘ
Jméno:
Váš komentář:
 | 

CV — Ze sbírky skupiny PPF

Zřejmě největší soukromá umělecká sbírka československé a české fotografie v současné době čítá 1 721 děl od 128 autorů (údaj k lednu 2015). Jsou zde zastoupeny fotografie například Josefa Sudka, Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho, Ivana Pinkavy, Tono Stana, Emily Medkové, Jaroslava Rösslera, Václava Jiráska a dalších.

Sbírka PPF | náhledy fotografií

CV — Josef Sudek

Světově proslulý český fotograf Josef Sudek se narodil v roce 1896 v Kolíně a zemřel v roce 1976 v Praze.

Jednou z nejproslulejších osobností českého kulturního života se stal doma i ve světě uznávaný český fotograf Josef Sudek. Syn malíře pokojů se narodil v Kolíně a veškeré všeobecné vzdělání získal na venkovské škole v Nových Dvorech u Kutné Hory. Byl spíše samouk, i když studoval též na Státní grafické škole v Praze. Před tím se vyučil knihařem. Byl členem Klubu fotografů – amatérů na Žižkově a členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Narukoval do první světové války a z italské fronty se vrátil bez pravé ruky. Nějaký čas žil v karlínské Invalidovně. Odtud pochází jeho první významný cyklus „Z Invalidovny“, který vznikl v letech 1922 - 1927. Odmítl úřednické místo a věnoval se svému životnímu poslání.

Jeho dílo naplňuje od začátku 20. století všechny vývojové stupně, jimiž prošla moderní fotografie. Od dvacátých let se inspiroval Prahou. Známé jsou jeho cykly „Podzim ve Stromovce“, „Vltavská nábřeží“ nebo „Interiéry“ (pořízené těsně před dostavbou chrámu sv. Víta). Inspiraci však nacházel i v přírodě: cykly „Slovenská krajina“, „Krajina u Žebráku“, „Krajiny jižních Čech“, „Polabské krajiny“ apod. Do začátku druhé světové války se Sudek věnoval rovněž reklamní, reprodukční a portrétní fotografii.

Od roku 1940 si vytváří neopakovatelný styl kontaktních fotografií, jimiž zpracovává svá osobní témata řazená do rozsáhlých a časově náročných cyklů. Tehdy začíná vrcholit jeho individuální přínos světovému umění. K jeho dalším hlavním cyklům patří např. „Skleněné labyrinty“, „Labyrinty“ či „Vzpomínky“.

Josef Sudek se účastnil nesčetných výstav doma i v zahraničí. Vydal několik fotografických publikací o Praze a Pražském hradu. Jeho první monografie vyšla v roce 1956 v Praze. Po jeho smrti vyšlo doma i ve světě velké množství knih o jeho životě a díle.

CV — Jan Svoboda

1934 narozen 27. 7. v Bohuňovicích u Olomouce
1950–54 studia scénického výtvarnictví na Škole uměleckého průmyslu v Praze
1956 začíná fotografovat
1963 jako jediný fotograf se stává členem skupiny Máj
1968 první samostatná výstava v Galerii na Karlově náměstí v Praze
1971-83 fotografem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze
1975 souborná výstava v Domě pánů z Kunštátu v Brně
1982 výstava v londýnské Photographer’s Gallery a v Museum of Modern Art v Oxfordu
1983 komparativní výstava s Josefem Sudkem v Roudnici nad Labem
1990 umírá 1. ledna v Praze
KONTAKTAteliér Josefa Sudka
Újezd 30
Praha 1, 110 00
Česká republika

Otevřeno denně kromě
pondělí 12 - 18 hod.

VSTUPNÉZákladní vstupné | 10 Kč
Studenti uměleckých škol | Zdarma