„Fotografie mě s*re. Kdybyste se mě ptali, tak vlastně nevím,
proč to dělám, ale nemůžu si pomoct. Prostě fotit musím.“
Nocturnalia je výběr z aktuálního díla Michala Šeby. Fotografii vrací ke kořenům: do časů, kdy o ní její
průkopníci hovořili jako o tužce přírody a kdy její kvalitou byla věrnost předloze. Do dob, kdy jí byli
fotografové posedlí i frustrovaní zároveň.
Cílem jeho snímků není reflexe média nebo znejisťování vidění, ale něco velmi prostého, staromódního –
přitom krásného – a tím je samotné zobrazení.
Má to své důvody. Šeba prožíval dětství obklopen modernou. Vyrůstal v rodině sběratele a galeristy,
tudíž mu abstraktní vyjadřování bylo samozřejmostí. O to větší bylo okouzlení, které ho počátkem
devadesátých let zachvátilo při návštěvě výstavy české krajinomalby 19. století. „Zajímal mě každičký
/>
detail. Zkoumal jsem obrazy z takové blízkosti, že to neustále spouštělo alarm,“ vybavuje si klíčový zážitek.
Posedlost detailem charakterizuje Šebův aktuální rukopis. Své velkoformátové výjevy skládá v počítači
s řemeslnou precizností z mnoha desítek fotografií. Podobně jako krajinář pracující na velkém plátně
postupně zaplňuje prázdná místa. Vzniká tak obraz přehuštěný daty. Obraz, do něhož se divák může
propadat hlouběji – jako do bažiny pokryté brčálovým žabincem.
S náměty fotografií pracuje intuitivně. K motivům, které si vybírá, ho přitahuje – stejně jako romantické
krajináře – nevysvětlitelná fascinace a příslib tajemství. Zachycuje je částečně za svitu Měsíce, kdy barvy
získávají přízračný nádech: tajuplný, zlověstný i klidný zároveň.
Poslední představitel fotografického romantismu, Michal Šeba.
Filip Láb & Pavel Turek