Existuje vztah mezi místem pobytu autora a jeho tvorbou? A pokud ano, souvisí snad tato skutečnost s tím, co nazýváme „geniem loci“?
Možná se význam a příběhy konkrétních míst v lidech pozoruhodně zrcadlí, ať se jedná o přírodní scenérie, historické pamětihodnosti nebo kulisy překotného života světových metropolí. Existuje totiž i zpětný odraz v uměleckých dílech, která těmto lokalitám dodávají jakousi autentičnost „na druhou“, něco, co si při pobytu v nich vždy vybavíme a co k nim od jisté doby neodmyslitelně patří. Jedním z autorů, kteří vyhledávali tento druh inspirace cíleně a na nejrůznějších místech, patří i básník Rainer Maria Rilke.
Fotograf Jan Jindra a překladatelka Alena Bláhová se rozhodli vydat na dlouhou (a zatím neukončenou) cestu po Rilkových stopách, která se táhne od jeho pražského rodiště přes Německo, Rusko, Itálii, Francii celou Evropou a severní Afrikou až po Švýcarsko, kde ve dvacátých letech dvacátého století Rilke zemřel.
Na základě podrobného dohledávání v Rilkových básních, prózách a ve velmi obsáhlé korespondenci vznikaly fotografie, na nichž jsou zachyceny spíše detaily, polocelky nebo nezvyklé pohledy, které mají dokumentovat jedinečnost Rilkova díla. Velkoformátová technika 4 x 5 inch je plná jemných fotografických detailů, a tedy dokonale předurčena pro obrazovou poetiku Rilkových básní.
Pomocí této velkoformátové techniky lze rovněž manipulovat s hloubkou ostrosti tak, aby prostupovala prostorem od velkých detailů v popředí až k ostrým detailům na horizontu. Dá se říci, že autoři projektu jsou oba v jistém smyslu tlumočníky básníkova díla: pro překladatelku je důležitá otázka, do jakého širšího kontextu - lidského i geografického - je zasazena ta či ona báseň, zatímco pro fotografa je to konkrétní jemný detail, skrze nějž se dobírá pochopení Rilkovy bytosti a tvorby a přetavuje je viděním svého oka.
Alena Bláhová
Zvláštní poděkování patří Česko-německému fondu budoucnosti.